Zazvonil zvonec a samoty je konec.

09. 05. 2016 | † 10. 07. 2016 | kód autora: nkr

 Uz peknych par mesicu jsem sem nic nenapsala. Prvnim duvodem byl fakt, ze nebylo co psat. Ano, na me prvni lodi Paradise jsem potkala pianistu z Californie, ale nez se vubec neco stihlo zacit, byla jsem prevelena na jinou lod, a tak tenhle mini romanek nestal ani za zminku natoz za clanek. Nicmene s Maxem jsme v kontaktu, mit pratele v Californii se nikdy neztrati, ze Mateji ;)

 
Prvni dva mesice na Sensation jsem zatvrzele nikoho nechtela a vsechny nabidky na rande zaryte odmitala, protoze mi nikdo neimponoval a nechtela jsem tu zabrednout do toho, cemu se rika ship life. Vesmes jde kazdemu vzdy jen o to jedno. Nic proti tomu, ale i v tomhle jsem vybirava. Muj zivot tady nebyl a stale neni zadne pericko, a mozna i proto jsem byla myslenkami stale u Jeremyho. Propsali jsme spolu x noci a mozna to me taky drzelo zpatky. Nebo mozna hlavne to. Vsechny ty falesne nadeje, ze prece my jsme meant to be a ze jednou budeme spolu.Vsechno to premysleni, jake to mohlo mezi nami byt. Vsechno to trapeni, ty probrecene noci. To vedomi, ze jsme nedostali sanci. Ze jsme to nezkusili. Not knowing je horsi nez kruta pravda. Fuck that shit. 
 
No a protoze se rika odrikaneho chleba nejvetsi krajic, nakonec jsem se zamilovala az po usi, head over heals. A to je ten druhy duvod, proc jsem sem tak dlouho nic nenapsala. Po celou dobu v NYC byl tenhle blog moji zpovednici, mistem, kam jsem ze sebe vzdycky dostala vesmes vsechno, co muselo ven, co se muselo utridit, co se muselo zahojit. A najednou se nema co tridit, najednou tu neni nic k zahojeni, ke stezovani ci k trideni. Najednou je vsechno tak jasne jak nikdy.
 
A ja nevim, jak tohle dat na papir. Mozna proste nechci. Mozna si chci tenhle pocit nechat jen pro sebe a s nikym ho nesdilet. Mozna se porad trosicku bojim, ze je to jen sen, nebo mozna porad ocekavam, co spatneho se stane. Ale ono se nic nedeje. 
 
John je solovy zpevak a kytarista z Kanady a obcas vezme tri mesicni job na lodi. Stravili jsme tu spolu kazdy den po dobu 2,5 mesicu, coz neni moc, ale na lodi je cas uplne jina velicina. Neni mezi nami zadne drama, nehrajeme zadne stupidni hry.  Jeho uprimnost me totalne odrovnala, zadny strach z projevenych citu a premysleni nad tim, jestli se tomu druhemu neotvirame az prilis. 
Jeremy? Jsme v kontaku jako pratele a jsem stastna, ze jsem ho poznala. Ale natrapila jsem se kvuli nemu az az, a nakonec mu jsem asi za tuhle brutalni lekci vdecna. Vidim ted, jak veci muzou fungovat a clovek se vubec nemusi trapit. Vsechno do sebe zapada. Konecne jsem nasla duvod, proc jsem se dostala zrovna na tuhle lod, konecne se ukazalo, ze vessel transfer mel svuj duvod. Ze opustit NYC melo svuj duvod. Ze bourky netrvaji vecne. Ze vsechny downs maji sve ups.What's meant to be will always find a way. 
 
John je ted zpatky v Kanade, kam ja za nim poletim za 14 dni, stravim tam asi mesic a pul a podnikneme road trip pres Canadu. Sejdeme se pak znovu na lodi, prokouseme se spolu jeste jednim kontraktem a pak se uvidi. Poznam ted celou jeho rodinu a pratele, zkusime, jak nam to bude fungovat na pevnine a zaroven na ceste. Zatim nevidim jediny duvod, proc by nam to nemelo klapat, ale moc dobre si vzpominam na prisernou dovolenou s Ryanem. 
 
Uzivame si ted  nasi honeymoon stage, tesime se na sebe, planujeme budoucnost. And it feels damn good. 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38