Bitch býti

24. 06. 2015 | † 10. 07. 2016 | kód autora: nkr

 Měla jsem v plánu, a stále vlastně mám, napsat článek o něčem naprosto jiném. Dokonce je i rozepsaný, ale nějak mi to nejde od ruky, protože to téma je vcelku delikátní, a tak přemýšlím, jak to pojmout, aby to všechno nevyznělo moc vulgárně. Ale dneska jsem se po dlouhé době fakt vytočila a musí to ven, tak tady sepisuji toto:

Back in the days: Ve svých 16-24 letech  jsem se ke všem svým boyfriendům chovala naprosto příšerně. Ano, moje maminka by vám potvrdila, jak jsem na ně dokázala hezky ječet a jak jsem si vždycky úžasně prosadila tu svou, měla ve všem pravdu a nikdy neuznala svoji chybu - protože já přece chyby nikdy nedělala. Byla jsem tvrdohlavá bláznivá bitch. Jenže tahle holka, která z toho naštěstí vyrostla, měla něco, co ta dnešní, vždy chápavá, vždy milá, vždy snažící se najít kompromis a držet svoje výbuchy vzteku na uzdě, nemá. Chlapy ležící u nohou. 
 
Prostě a jednoduše řečeno, když jste mrcha, jste na tom líp. Mohla jsem si s těmi chlapy dělat, co jsem chtěla. Vyhrožovat rozchodem, vydírat slzami, usmiřovat se bůhví čím. A ono to fungovalo. Ani jeden z nich mě neopustil, všechny jsem je nakonec pustila k vodě já. 
 
Asi se ptáte, co se ve mně tak změnilo, že už tohle nepředvádím? Zřejmě věk. Možná vědomí, že to prostě nebylo správně, že to nebylo fér. Odstup. Být single a podívat se na to všechno z jiného úhlu pohledu. Únava ze všech těch dramat. Touha po něčem nekomplikovaném. Zkušenost. Nelpění na hloupostech a uvědomění si, co je důležité a co je pomíjivé.
 
Ano, jsem výbušná povaha, nebojím se jít do střetu, nebojím se bojovat za sebe a vyjádřit svůj názor, akorát už to vše dělám s větším klidem. Tedy, naučila jsem se počítat asi tak do sta (fakt, vysoká matematika), a hlavně říct sama sobě STOP. Dej si pauzu, než na tu sms odpovíš. Nepiš hned to, co tě napadne jako první, neříkej to, co máš hned na jazyku. Počítej a dýchej. Přemýšlej trochu a nejednej impulzivně. A ono to nakonec funguje pro dobro věci. Pro moje vlastní dobro, což je to nejdůležitější a vlastně nejlepší na tom všem. Vychladnu, odepíšu či odpovím něco konstruktivního, něco, co má hlavu a patu a co nevyznívá uraženě. Cítím se pak sama líp, protože nemusím čelit otázkám, odpovědím, hádkám, nebo se naopak odpovědi dožadovat. Dalo mi to, trvalo to roky tréninku, ale jsem takhle spokojená a nechci na tom nic měnit.
 
Jenže když jste pořád ta cool holka, co se nehádá a co vždycky všechno v klidu vyřeší nebo nad ledasčím mávne rukou, protože to není tak důležité, holka, která je drama free a která ví, co chce, která nemá potřebu se chlapovi vnucovat a vtírat, protože si už dávno uvědomila, že tudy cesta stejně nevede, chlapům prostě nedojde, že taky máte city a že prostě nebudete tak cool asi donekonečna a že nebudete promíjet všechno a házet to za hlavu, protože jste přece nad věc...

.... Balanc! 

 
A tak jsem se včera měla sejít s Andrewem. Odpoledne mi psal, že jde jen na drink po práci s kolegy a že večer se těší a bla bla. Bylo mi jasné, že z toho nic nebude, protože vím, jak to občas vypadá, když jdete na jedno (což ale není ten bod, který mě vytočil), a tak jsem mu napsala, že to můžeme nechat na zítra a ať si za mě dá drink. Ne, jeho odpověď byla, že nic rušit nechce a že v 9 se uvidíme. OK then. Je 8.50, domalovala jsem si druhé oko, nasadila nové sexy brýle ala přijď ke mně do kabinetu po vyučování, beru klíče a hle, sms. Že se sejdeme v 9.30. Nádech. Výdech. 1,2,3,....50. "Ok, no problem." Je 9.25 a proces se opakuje, akorát už se nemusím znovu malovat. Odcházím tak, abych se schválně ukázala o 5 minut později. Sms. "I´m sorry, I need to sober up little bit before driving." Nádech a výdech. Rande ruším s logickým vysvětlením, že takhle pozdě už se mi nebude chtít a že by byl stejně sleepy. Vidíte? I v tomhle bodě jsem zůstala cool!!!! 
 
Dnes, kdy jsem po vzájemné domluvě počítala s tím, že se uvidíme kolem 8pm, mi přijde sms, že 9.30, ok? A to mě s prominutím nas*alo. Ale stále z hluboka dýchám a píšu tenhle článek a právě čtu sms, že vše ok a že osmá platí. Hádejte, kdo přijde o 15 minut později. Doufám, že já. 
Jenže ta pointa je, že kdybych byla bitch a dala mu to sežrat hned včera, dneska by si ani nedovolil zmínit 9.30. Chápete ten rozdíl?? 
 
I přesto, že za tři měsíce odjíždím a všechno jsem Andrewovi řekla, chci, aby se mnou bylo zacházeno tak, jak si to zasloužím, tak, jak si to každá žena zaslouží! Nechci moc. Jen trochu pozornosti, trochu dochvilnosti, trochu trpělivosti a hodně respektu. A respekt vychází už z toho, že ten dotyčný nebude plýtvat mým volným časem rušením rande na poslední chvíli a chozením pozdě. 
 
A tak už teď řeším dilema: Má cenu v tomhle pokračovat? Jaká je šance, že najdu někoho kompatibilního během chvíle na to, abych s ním mohla strávit volný čas plus aby splňoval má další kritéria? Moc velká ne. Má cenu se tedy na poslední tři měsíce spokojit s tím, co mám, tedy s tím, že Andrew má svoje chyby a že je to občas otrava, ale jinak to vlastně funguje? Je lepší ten vrabec v hrsti? 
 
 A proč vůbec někoho hledat na poslední tři měsíce? Protože moje spřízněné duše už tu nebudou. Všichni mí nejbližší odjíždějí a já panikařím, že tu budu sama samotinká bez přátel, bez lidí, kteří tu vždy byli pro mě a já pro ně. Upřímně nemám náladu na nové lidi v okruhu Au Pairs, já už těch keců o tom, o kolik dětí se kdo stará a jaká je to host family a bla bla bla mám za dva roky plné zuby a sobecky mě to absolutně nezajímá. Asi raději budu trpět sama u bazénu, než ve Starbucksu s mladou Němkou. No, v tomhle světle ten Andrew zas tak blbě nevypadá, vlastně vypadá docela cool a dám mu ještě pár šancí. Protože i já jsem tak strašně cool a nad věcí. 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38