Strach ze známého

14. 04. 2015 | † 10. 07. 2016 | kód autora: nkr

 Budou tomu dva roky, co jsem odjela z Čech. Původně jsem měla odjet na rok, ale už jsem podvědomě věděla, že jen jeden rok z toho nebude. Já jsem neodjela "to take a break". Neutekla jsem z toho, co jsem nenáviděla proto, abych se k tomu zase vracela. To by snad ani debil neudělal. Nikdo nechce dělat kroky zpět, obzvlášť ty do bláta. Já jsem odjela, protože jsem potřebovala trvalou změnu. A na ní pracuju. Je to proces. Ihned po prvním měsíci v USA jsem se rozhodla prodloužit o další rok a na konci roku prvního jsem byla přesvědčená, že tady prostě zůstanu. Natrvalo. Nějak.

 Nezůstanu. Už ani nevím, jestli bych chtěla. Amerika je úžasná země, máte-li peníze, máte-li dobrý job. Nemáte-li dobrý job, nemáte peníze, nemáte dobré pojištění, žijete na neskutečný dluh, pracujete 60 hodin týdně, protože máte dva shitty joby a pořád to nestačí, když jste lucky, tak máte nárok na dva týdny dovolené v roce, ale ne vždy. V tomhle případě už ta země snů tak snově nevypadá, nemluvě o tom, co tu stojí vysokoškolské vzdělání. Lidé tu říkají, že americký sen už neexistuje, že už je to minulost. Nevím jestli bych řekla, že miluju Ameriku, ale rozhodně miluju New York. Znáte ten pocit, když jste někde na dovolené a vůbec se vám to místo nechce opustit a při odjezdu je vám líto, že už je konec a že to vše tak rychle uteklo? Tak tenhle pocit vynásobte milionem a pravděpodobně se přiblížíte k pocitu, který budu mít při opouštění New Yorku já. Ne nadarmo se říká, že je to to nejlepší město na světě. Proč ho tedy budu za pár měsíců opouštět? Protože se potřebuju pohnout dál. Pro sebe. A protože se musím pohnout. Zůstat v Americe není snadné. Každý vám řekne, sežeň si manžela. To se mi za dva roky bohužel nepodařilo, sami jste byli svědky mých velice zdařilých vztahů na území města New York. Žádný Empire State. Hook Up State!  Ono najít si fake manžela na oko by nebyl problém, ale já jsem na to srab a lásce přikládám možná až moc velkou hodnotu. A taky jsem dreamer a věřím, že toho svého prince prostě někde najdu, i když to v USA už nebude. Stejně to není o zemi. Aspoň ne úplně. Tak jsem zvědavá, kolik ropušáků ještě budu muset políbit. 
 
Bohužel mi nenalezením manžela v Americe vyvstal poměrně zásadní problém - Kam teď? Haha právě mi vytanula na mysli nerudovská - Kam s ním, to sem ale nepatří. Většina lidí  asi moji otázku vůbec nechápe - co myslím tím "kam teď"? Snad domů, ne? Ne. My adventure is not over yet. Čím víc člověk cestuje a prožívá mimo domov, tím víc chce cestovat a prožívat mimo domov. Cestování samo o sobě vás nutí cestovat a prožívat víc. 
 
Další věcí je, že kdybych se vrátila domů, neměla bych tam nikoho, s kým bych svoje nasbírané zážitky mohla sdílet. Nikdo, kdo by mi rozuměl a chápal, jak se cítí...

.... A upřímně, co si tu budeme nalhávat - ono by to kromě mých rodičů ani nikoho nezajímalo. Pokud taky nejste cestovatelé, pokud jste taky nežili alespoň pár měsíců v cizí zemi, těžko by se vám chtělo poslouchat moje splíny, těžko byste rozuměli tomu, proč se nemůžu zadaptovat v rodné hroudě. Ale to je v pořádku, já bych vám to neměla za zlé. Vy máte zase svoje problémy, kterým nerozumím já.

 
Každý si volíme svoji cestu a svůj způsob života. A já vám ten svůj nechci nutit. Ale pravdou je, že se bojím, že jsem se změnila. Ano, stoprocentně jsem se musela změnit, nikoho by dva roky pryč asi nenechaly úplně stejným. Myslím si, že v jádru jsem ten samý člověk, ale už vidím věci jinak. Už vím, co je důležité a co není. Co nechat plavat a za co bojovat. Jsem asi tak tisícinásobně tolerantnější než jsem byla, a to jsem se vždy za tolerantní osobu považovala. Jsem daleko víc otevřená. Když o tom přemýšlím, možná že to ani tak nesouvisí s cestováním jako s věkem? Všichni stárneme, tudíž bychom všichni měli být o trochu moudřejší než před dvěma lety. Jenže místo, kde žijeme, má na nás ohromný vliv. Možná daleko větší než náš věk. A tak se bojím, že bych byla nepochopená a zároveň bych nechápala lidi kolem sebe. 
 
Neumím si představit tu jednotvárnost v Česku. Kde jsou všichni ti black people? Kde jsou všichni ti Asian people? Kde jsou všichni ti Hispanic people? A to mám jako mluvit česky? Miluju angličtinu! I když nemám stoprocentní gramatiku a slovní zásobu neustále doplňuju a obohacuju, miluju mluvit anglicky! Přemýšlím anglicky! Česky se vyjadřuju jako tatar! 
 
Nechci, aby tenhle článek vyzněl nenávistně vůči mojí rodné zemi.  A už vůbec ne vůči lidem, které znám, kterých si nesmírně vážím a kteří i přes všechna moje slova zůstali a zůstanou mými přáteli a vždy budou v mém srdci (slzy na krajíčku). Berte to jako moji zpověď, jako moji obavu či strach ze známého, které se může stát jednou velkou neznámou. 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38