How to build a wall

07. 11. 2014 | † 10. 07. 2016 | kód autora: nkr

 Kdybyste někdo věděl, prosím návod do komentářů nebo do zpráv. Děkuji předem.

Mám na mysli citovou, emoční zeď. Já ji totiž absolutně postrádám, jak jsem se nedávno dozvěděla od Pauly. Byl to jeden z těch pátečních večerů, který jsme měly pro sebe, po dlouhé době. A tak jsme polemizovaly, analyzovaly a syntetizovaly. Za prvé jsme došly k závěru, že je pro nás daleko snazší mluvit o všech těch citových záležitostech v angličtině než v češtině či polštině, tedy v rodném jazyce. Jako bychom měly blok. Marně přemýšlím, jak to popsat, tak to radši nebudu popisovat vůbec. Zkrátka v angličtině se možná nevyjadřujeme přesně či gramaticky správně (koho to však při girls talk zajímá), ale popsat a sdělit svoje vlastní pocity nám nevadí, není to awkward. A to samé v případě všech dates. Miluju psát česky (obviously), urovnávám si tak myšlenky, nebo se alespoň snažím, protože jak jste si jistě všimli, moc v pořádku nejsou, ale poslední dobou zjišťuju, že když mám česky mluvit, tak se vyjadřuju jako tatar. Což je docela smutné. Ale nejsem v tom sama. S kamarádkou Míšou (Mikaylo, vole), která je rovněž holka z Čech, tudíž bychom spolu mohly komunikovat pouze a jen česky, mluvíme jakousi divnou pamluvou zahrnující češtinu, angličtinu a výrazy, které jsou just made up. Co nezapomínám a co mi jde vypouštět z úst velice dobře, jsou sprostá slova a vulgarismy. To mi jde make up vlastně naprosto skvěle. Minule jsem ve vlaku, po cestě na halloweenskou party, vymyslela nové sprosté slovo, v podstatě takovou složeninu, kterou už si ovšem nepamatuji, jen vím, že v ten daný okamžik nám přišla strašně vtipná. Ne, děti, nepijte alkohol. 

Dost bylo jazykových odboček, zpátky ke zdi, kterou nemám. Díky tomu všemu randění jsem se dozvěděla vcelku pár podstatných a užitečných informací o sobě samé. Jsem člověk, který ví, co, ne pardon, KOHO chce. Ano, bla bla bla, Roberta. Toho ale mít nemůžu, tak dejme tomu, že chci někoho podobného. Na vzhledu zas tak nezáleží. Jsem člověk, který dá na první dojem a na "první rande". To znamená, že dělám rychlá, možná někdy ukvapená rozhodnutí. V praxi tím mám na mysli, že již po prvním rande, už po první minutě vím, jestli toho daného člověka budu chtít vidět znovu nebo ne. Nevidím důvod, proč bych měla ztrácet čas a dávat šanci někomu, kdo se mi prostě nelíbí natolik mu tu šanci dát, kdo tam má nějaké ALE. O kom mi moje intuice hned řekla, že On to není. Paula to má jinak. Paula jde na rande klidně vícekrát, protože zjišťuje. Dává šanci. Paula totiž nikdy neví. Vlastně Paula teď vědět nemusí, randí už 4 měsíce s Mikem, trošku trhlým černochem z Queens. Mike je silná osobnost s někdy až přehnaným vlivem na Paulu. Já ho mám moc ráda, akorát že my dva se sneseme maximálně několik hodin. Zkrátka argumentujeme až k uargumentování. 

Tak konečně k té zdi. Jsem žena, která když má finally pocit, že daná osoba druhého pohlaví se jí líbí a je interested, je tam jiskra, která vzájemně přeskočila, rande se vyvíjí skvěle apo...

...., jsem ztracená. Ihned si představuju Bůh ví co. Ano, on ví, vy, milí čtenáři, si to můžete domyslet na základě vlastních zkušeností a představ. Mám růžové brýle na očích, ty růžové z nejrůžovějších. Dávám všechno, i když nic moc nedostávám. Zkrátka nevidím, neslyším. Ne, to už bych mluvila o veliké zamilovanosti, let´s stay on the beginning. Jednoduše tím chci říct, že když se mi někdo skutečně líbí, tak prostě nemám zeď. Jdu do všeho naplno, rovnou a bez přemýšlení. Což je špatně, protože kdo pak got hurt? Já. Paula je jiná. Chudák Mike Paule vyznal lásku. V textovce. Napsal jí, že je officialy in love with her. Nevím jak vy, ale kdyby mi chlap, se kterým randím čtyři měsíce, se kterým trávím volný čas atd. atd., napsal toto, byla bych šťastná, protože si myslím, že po čtyřech měsících regulérního exclusive vztahu bych cítila to samé. Nikoliv Paula. Byla uražená, naštvaná, zklamaná a ptala se mě, jak jí to mohl udělat??? Udělat co, proboha? Vyznat lásku? Za to se trestá. Paula trestá. Welcome to 2014. A tak moje nejlepší kamarádka úspěšně předstírá, že jeho smsku nikdy nedostala a jen se děsí chvíle, kdy on se zeptá. Zatím se nezeptal. Asi ego. 

Jasný důkaz toho, jak my dvě, BFF, jsme naprosto odlišné. Nothing wrong about it! Shodly jsme se na tom, že Paula by ze své zdi měla ubrat, a ten přebytek dát mně, abych já měla něco do základu. A tak se Paula snaží zbavovat své zdi, zatímco já se snažím stavět. Abstraktně. Potkala jsem Jeremyho. Rande už jsem téměř zrušila, ale pak jsem si to rozmyslela. A měla jsem amazing first date, které se protáhlo na pět hodin, a nebýt posledního vlaku, který jsem musela chytit, věřím, že by z toho bylo těch hodin šest. V sobotu ho uvidím znovu a jsem z toho celá excited, protože on se zdá jako někdo, koho bych chtěla. A že já vím, koho chci. Ale kde je k čertu ta zeď, na které jsem makala? 

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.