Bilancuju. A tancuju.

31. 10. 2014 | † 10. 07. 2016 | kód autora: nkr

Někde jsem četla, že člověk v období před svými narozeninami nevědomě bilancuje. Jeden rok života končí a nový se začíná. A ať chceme či nechceme, ať si to připouštíme či ne, ohlížíme se za tím, co se událo a vzhlížíme vstříc novému. S nadějí a očekáváním, nebo se strachem a obavami. Zítra mi bude 28. Celý měsíc jsem plánovala oslavu. Protože se tu ve stejný den slaví Halloween, byla jsem rozhodnutá neslavit narozeniny, ale prostě jen ten Halloween. Odmítala jsem přijmout fakt, že mi bude 28. Protože to už není sranda. To už je vážná věc a mě vážné věci děsí. A tak jsem si koupila zcela nevážný kostým, sehnala lístky na party v clubu a těšila se, jak se opiju, zatančím a nezávazně užiju ten svůj den bez toho, aniž bych nějak prožívala to, že to jsou narozeniny. Jenže to by nebyla Amerika, aby toto bylo možné. Narozeniny tu jsou big deal. A tak mi bylo celý týden připomínáno a omíláno, že v pátek je můj velký den. Dnes večer mi začaly chodit první přání a hned tři mě rozsekaly takovým způsobem, že mi tu tekly slzy jako hrachy. To je tak, když vaše nevědomí vypluje na povrch a ukáže se v celé své kráse, kdy to nejmíň čekáte. Jestli to takhle bude pokračovat i zítra, tak místo sexy Minnie Mouse ze mě bude opuchlá myš. 

První přání, které mi mělo spíš polichotit a pobavit, bylo od Roberta. "You will always be young & intelligent at heart and sexy on the outside." Pá slov z naší konverzace, která mě odrovnala. Roberta jsem viděla minulou sobotu na party v Brooklynu, kde jsme spolu protančili noc, a v týdnu, kdy se stavil na kafe. Ehm. Chybí mi. Strašně moc. Make a brithday wish, my dear. Loni to bylo snadné. Měla jsem jen jedno přání a všechno se zdálo tak jednoduché a nekomplikované. Letos mám těch přání několi, i když jedno zůstává prioritou číslo jedna. 

Druhé přání, které mě zavedlo do slzavého údolí, bylo od Pauly. Poslední týdny to je mezi námi všelijaké. Nemáme na sebe čas, vzdalujeme se. Chybí mi. Hodně. Ale díky tomu přání vím, že to není tak horké, jak se to v posledních týdnech zdálo. Možná je to jen proces. I přátelství se vyvíjí a nestagnuje. 

To třetí přání? Od mé nejmilovanější sestry. Chybí mi.  Neuvěřitelně. Každý den. 

Je to zvláštní, jak vám vlastně můžou chybět lidé, kteří jsou kolem vás, které vídáte, se kterými jste ve spojení. A nebo ne? Nebo chybí právě to spojení?

Bilancování je na prd. Obzvlášť když byste chtěli být v jiném bodě, než se právě nacházíte. Co se týče bilancí v mém "milostném" životě, tak jsem opět nebyla lucky. S Jeffem se kouzlo vytratilo už při druhém rande, jelikož jsme si nějak neměli o čem povídat. Ta trapná situace, kdy se snažíte vymýšlet témata, o kterých mluvit, protože celé rande prostě neplyne samo od sebe, přirozeně. No connection. Magic dissapeare...

.... 

V sobotu, předtím než jsem zase dotančila k Robertovi, jsem se na dolním Manhattanu sešla s chlapíkem z OkCupid. Dle profilu - waaau. První dojem? Waau. Jenže v naprosto opačném smyslu. Scott už na mě čekal v baru, kam jsem přiběhla s půl hodinovým zpožděním, protože metro prostě během 20min čekání nejelo a taxíky mě vesele míjely. Nevím, jestli to Scott stihnul za půl hodiny, ale každopádně byl opilý. A to tak, že jsem měla problém mu rozumět. Měla jsem přesně hodinu na to s ním strávit čas a pak odjet do Brooklynu. Pivo zadarmo, řekla jsem si vypočítavě. A tak jsme hodinu vedli konverzaci, která neměla hlavu natož patu, ale místy byla docela vtipná. Scott to završil, když jsem mu řekla, že za pět minut odjíždím, takovým psím smutným pohledem a slovy: "So, do you wanna fuck tonight?" "Ehhmm no." "So at least, do you wanna get high?" "Ehhmm no, I gotta go". "Okay, no problem". Mrzí mě, že sem nedokážu předat ten tón hlasu, jakým se mě ptal, protože přesto že obě otázky jsou docela rude a improper, vyznělo to vcelku vtipně a roztomile, až mi alkoholika Scotta bylo líto. A tak jsem mu zamávala, skočila do taxíku a ujížděla směr Brooklyn za tím, kdo mě trápí a zároveň dělá šťastnou už víc než šest měsíců. 

Zítra možná uvidím Diega. Po měsíci... Už mi taky popřál. Ovšem jeho přání jsem unesla bez slz. 

Happy Birthday to me.

 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38