Zpátky ve hře

22. 10. 2014 | † 10. 07. 2016 | kód autora: nkr

 Čelila jsem tu kruté realitě. Byla jsem nemocná. Strávila jsem sedm dní v kuse, ano, jeden týden, v posteli se zánětem močových cest, který pozvolna ale jistě přešel v zánět ledvin. A tak jsem stonala. Sama ve své veliké vodní posteli, sjížděla Tinder a OkCupid a byla in love with Netflix. Nebyl tu nikdo (přátele teď nepočítám), kdo by přijel, kdo by mě objal a sledoval všechny ty seriály a filmy na Netflixu se mnou. Alespoň jeden. Nejsem náročná. Nebyl tu ani Robert, který neměl ponětí, co se mnou bylo. Co z toho, že jsem před téměř dvěma týdny potkala dvě nové tváře (a jednu dokonce v real life v mém milovaném Brooklynu), když jsem se s nimi nemohla znovu setkat? Za prvé bych na rande ani nedošla a za druhé bych chlapce zřejmě vyděsila svým lookem, a to si nechci způsobit. Ani jim. To si nechávám na Halloween. 

Ale teď? Jsem zpátky ve hře. Ne v té Robertově, kterou se zase chvíli snažím nehrát, ale opět v té multiple dating hře. Robert bude vždycky around. Pokud náš vztah-nevztah udržíme pouze v přátelské rovině, ze které nevybočíme, budu moct říct, že jsem v něm našla skvělého přítele-kamaráda, kterému můžu sdělit cokoliv a od kterého se dozvím vždy nový pohled na věc. Viděli jsme se před pár dny, když jsem konečně opustila území svého pokoje. Sešli jsme se jako přátelé, propovídali spolu pět hodin a měli great time. Našla jsem v něm svoji inspiraci. A tak by to mělo zůstat. On má svůj život a já musím mít ten svůj. Nemůžeme naše životy spojit, ale můžeme je alespoň zkrz přátelství propojit. Zní to jednoduše. Doufám, že i ta realita bude podobně jednoduchá jako moje teorie. 

Hledám někoho, kdo by Roberta přehodil na vedlejší kolej a nahradil tak jeho místo. Mimochodem dost vysoko. Tak tedy něco málo o těch dvou pánech výše zmíněných. Plus o jednom navíc.

Chrise jsem viděla všeho všudy dvakrát a měla jsem z něho smíšené pocity. Ale protože bylo zřejmé a jasné, že Chris je good guy z Long Islandu se silným rodinným zázemím, striktními rodiči, pracující v ohromném rodinném byznysu, se zásadami a plány, zkrátka pan správňák, rozhodla jsem se mu dát šanci. Chris je neuvěřitelně driven a goal oriented, tak moc, že vstává ve 4 ráno, jde si zaběhat, potom posilovna a v 7 odjezd do práce. Chris moc rád mluvil. Až moc. Tak moc, že mě kolikrát ani nenechal dopovědět větu. Chris rád mluvil, ale hlavně o sobě. Chápu, kdybych měla takové cíle a takové dětství a dospívání jako on, asi bych taky byla obsessed with myself. To jsou ty kulturní rozdíly. Na něco se to svést musí. Chris má svůj život naplánovaný až v podstatě do smrti. On jen potřebuje manželku, která perfektně zapadne do jeho světa. Která nebude muset pracovat, ale zřejmě bude muset poslouchat. Zlatá klec. Což je pro mě, individuum, které neví, co se bude dít za rok natož za dvacet let, docela scary. Protože mě ta nevědomost baví. Život je pro mě o překvapeních, ne o konkrétních plánech a nevybočení z nich, ne o držení se pravidel a norem a dělání toho, co se jeví jako správné a žádoucí k mému věk...

.... Ne, opravuji se, co se jeví jako správňácké. Chris byl nejen posedlý sám sebou a svojí dokonalostí, ale byl to taky vášnivý textař. Rozuměj, on žádné texty nepsal, on jen posílal smsky v jednom kuse. Už jsem to tu zmiňovala, to jsou prostě Američani. Ale zprávy typu, co dělá každou hodinu, kde je a s kým apod., mě skutečně nezajímaly. O to míň, když očekával, že mu budu podávat informace stejného druhu. Nope. Chris svoji otravnost upgradoval, když mi začal posílat fotky. Selfie se sestrou. Selfie s rodiči na obědě. Selfie před zrcadlem - zhodnoť můj outfit. Selfie v koupelně. Selfie snad i ze záchoda. Ne, to už bych mu křivdila. ALE: Koho to proboha zajímá? A tak mi Chudák Chris naposílal během jednoho víkendu asi 30 fotek, Adélka mu poslala jednu. Výhled z rooftopu na New York. Věděla jsem, že tohle nebude fungovat. A tak když se chudák Chris věnoval fotografování sama sebe a posílání fotek, já se rozhodla jít s kamarádkou do baru v Brooklynu Williamsburg. 

Williamsburg je trendy čtvrť, kde žijí, tvoří a pijí umělci všeho druhu. Williamsburg je cool, možná až moc a možná byl daleko víc cool, než se stal cool oficiálně. Mekka hipsterů. Skvělá party čtvrť, kde rozhodně nemusíte být dress to impress. Williamsburg je takový Berlín. 

Pořád nevím, jestli víc věřím na osud nebo na náhody, ale chci věřit na osud, protože to zní líp a dramatičtěji než jen blbá náhoda. A tak osud zařídil, že jsem v tom malinkém baru s velikým výběrem piv potkala Diega. Diega, kterého jsem před dvěma měsíci poznala na brunchi na Manhattanu, kde mě polil drinkem a tak jsme se dali do řeči. Vyměnili jsme si akorát facebook a občas si napsali, zkoušeli jsme se párkrát sejít, ale nijak to nikdy nevyšlo. A teď tam stál. Jaká existuje šance, že potkáte někoho známého v malém baru v neděli večer v osmimilionovém městě? Moc velká ne. Diego je Argentinec, který se přistěhoval do New Yorku před deseti lety s rodiči. Architekt z Queens. Charisma. Klid a vášeň zároveň. Diego mi docela zamotal hlavu. Jenže Diego odjel pracovně na dva týdny kamsi do upstate New York, a i když jsme zůstali v kontaktu, je mi jasné, že s jeho busy rozvrhem to nebude jen tak vidět se znovu. 

A tak jsem neztrácela čas. Protože nežijeme v 19. století, kde dívky čekaly na své milé, než se vrátí z války,  já, žena v New Yorku, kde čas letí úplně jiným tempem, nebudu čekat, než se Diego vrátí odkudsi a možná si na mě udělá čas, ale možná taky ne. A tak jsem se, konečně vyléčená a po dobrání všech těch antibiotik, vydala na rande s Jeffem. Nic jsem od toho neočekávala, jen jsem prostě nechtěla trávit páteční večer doma u Netflixu, toho už bylo dost. K mému překvapení, Jeff je někdo, kdo se mi po dlouhé době opravdu líbí a s kým se rozhodně chci sejít znovu. Rande máme dnes. Jeff je zase Afroameričan. Já to nedělám naschvál! Jen jsem prostě colorblind. Jedna kamarádka mi napsala, že to šťastné číslo po všech těch tragedy dates, bude 22. Tak uvidíme. Fingers crossed. 

 

 

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38