Brandon

18. 09. 2014 | † 10. 07. 2016 | kód autora: nkr

Číslo devatenáct nevyšlo. Čím déle tu jsem a čím déle tu randím, tím víc jsem tu z toho zmatená a tím menší smysl mi to tady dává. 

Ač mi na Brandonovi imponovalo, jak si stojí za svým názorem, že je vzdělaný a se super jobem na Manhattanu, to, jakým způsobem proběhlo naše třetí a zároveň poslední rande, mě trochu šokovalo. V podstatě rande samo o sobě byla taková klasika, šli jsme do kina a po kinu na zmrzlinu. Klasika v Americe, v Čechách jsem šla na rande na zmrzku asi tak jednou, zato těch piv a panáků a lahví vína bych se nedopočítala. Holt jiný kraj, jiný mrav. Ale zpět do New Yorku. Když jsem se kolem půlnoci cpala zmrzlinou, navrhla jsem, abychom si sedli na lavičku kousek opodál. Venku jsme zůstali takřka úplně sami, ostatní návštěvníci kina už odjeli. Teď byste možná očekávali story o tom, jak se mě černoch pokusil znásilnit a podobně, ovšem vyvedu vás z omylu. Potom, co kolem nás projela dvě auta, Brandon začal panikařit, vyhodil svoji zmzlinu do koše a řekl mi, že musíme do auta. Koukala jsem na něho s pusou dokořán, co to má znamenat. Naléhal, že mi vše v autě vysvětlí, ale ať už jdu. Tak jsem se zvedla a uraženě odkráčela i se zmrzlinou do auta. Posezení venku oželím, zmrzlinu ne. 

S tázavýma očima jsem se podívala na Brandona a řekla nasupeně "what´s up", načež mi bylo vysvětleno, že se pohybujeme v bílém sousedství (nemyslel tím barvu plotu) a bílí lidé neradi vidí mixed couple. Protože bílí Američani jsou rasisti. A mohli by začít střílet. Ne do mě, ale do něj. On se bál tak moc o sebe, že raději zapadnul do auta. Chvíli jsem nechápala, o čem to mluví, a začala jsem se smát, že je to asi nějaký blbý joke. O žert se nejednalo, takže mezi námi vypukla docela živá debata o rasismu, sebeúctě, pohledu na život a vůbec o všech těch hlubokých věcech, a debata vlastně pokračuje přes smsky dodnes. Brandon je posedlý myšlenkou, že Amerika se stále nepoučila ze své historie a stále vnímá Afroameričany jako méněcennou rasu. Dle Brandona se v zemi zaslíbené nic nezměnilo a bílí se na něho stejně koukají skrz prsty. Firmy mají stanovené, že musí přijmout určité procento černochů, proto on dostal svoji práci na Manhattanu. Ne proto, že by byl vhodným kandidátem pro onu pozici. Rasismus vidí všude a ve všem. Ano, v USA na všech úřadech uvádíte svoji ethnicity, což je trochu zvláštní, ale je to tak. Nikdy mě ovšem nenapadlo vnímat to jako rasismus. Když jsem se zeptala, proč je tedy vůbec na rande se mnou, prý proto, že jsem jiná a nejsem Američanka. Oh, what a compliment. Pozdě večer je pro něho venku nebezpečno, protože existuje spousta případů, kdy byl černoch zastřelen jen tak. Z toho důvodu by se mnou nešel třeba na koncert do parku a podobně. Nevěděla jsem, co mu na to říct. V tu chvíli jsem se cítila, jako by mi vyčítal barvu mojí pleti. Jako by on byl tím rasistou, který má problém s white people. S pár černochy jsem se tu už setkala, jak víte, a nikdo z nich neměl potíže s tím, že jsou černí, nebo že já jsem bíl...

.... Nikdo z nich se o sebe v mé přítomnosti nebál.

Na Brandonovi najednou byla vidět strašná sebelítost, která mě odradila. Nechápu, proč se chlap, který má vysokoškolský titul, skvělou práci a nastartovanou kariéru lituje, že se narodil jako černoch a ne běloch. Neustále opakoval, že já jako bílá tomu nikdy neporozumím. You just don´t get it, Adela, and never will. A má pravdu. Nikdy nepochopím, jak někdo může nežít svůj život naplno jen proto, že se o sebe tak moc bojí. Hraničí mi to s paranoiou. Jak se může někdo tak moc litovat, když nemá k sebelítosti vážný důvod. To, že je černoch, na tom on ani nikdo jiný nic nezmění. Ale může změnit svůj přístup. Ano, black people are different. Ale to je dělá přitažlivými, zajímavými. A jestliže to nejsou "niggas from hood with AK47", jejich kultura obohacuje tu naši. Mají spoustu věcí vrozených, které někteří bílí nemají, např. nepotkáte černocha, který necítí rytmus, který neumí tančit, který nemá hudební sluch.

Všichni jsme lidské bytosti, nezáleží na barvě kůže, ale samozřejmě jsme ovlivněni výchovou, temperamentem a prostředím v němž žijeme. Tenhle kluk se narodil jako Američan, tenhle kluk má americké vzdělání a tenhle kluk si tu může žít svůj sen, protože i přes veškeré ekonomické krize mu to Amerika jakožto občanovi umožní. Oficiálně mu nikdy nikdo nemůže říct nic na jeho rasu či barvu pleti, a neoficiálně? Tomu se lze jen zasmát. Možná je můj pohled na věc totálně mimo, možná má Brandon pravdu v tom, že já nekráčím v jeho botách a proto nevím, jaké to ve skutečnosti je, být černochem v USA, ale on tu nekráčí v těch mých botách. Já jakožto Evropan, Čech, budu mít za rok zatraceně těžké vybojovat si tu rok další. Amerika mi můj sen nedá zadarmo, jemu je servírován pod nos a neváží si toho. 

Brandon mě svým přístupem, kdy sedí na zadku doma a lituje se, že se nenarodil jako běloch, neskutečně vytáčí. Už dlouho ve mně nikdo nevzbudil takové emoce, kdy mám sto chutí na něj zařvat "Začni žít"! Na druhou stranu ve mně dokázal vzbudit zájem, zamyšlení a dokázal mě nakopnout takovým způsobem ze židle, jak se to už dlouho nikomu nepodařilo.

Po všech bojích, po x zprávách, kde se mi on snažil vysvětlit svůj pohled a já se mu snažila vysvětlit ten můj, po tom, co mě nazval rasistou a řekl mi, že jsem vlastně stejná jako všichni ostatní bílí, po tom, co jsem mu napsala, že je to asshole sick in his head, který se neumí chovat k ženám, po tom všem a mnohém dalším jsme usoudili, že jsme natolik rozdílní lidé, že nemá smysl v hádkách pokračovat, protože ani jeden z nás svůj názor nezmění. (Já si nemyslím, že bych byla až tolik tvrdohlavá a až tolik zahleděná do sebe a přesvědčená o správnosti svých argumentů na tisíc procent, ale v tomhle případě ve mně cosi zuřilo a cítila jsem, že tady mám pravdu já. Že ten good looking guy vůbec nežije, ale jen přežívá. I teď, kdy o Brandonovi píšu a přemýšlím, bublá a vře to ve mně znovu). Usmířili jsme se s tím, že se pokusíme zůstat přáteli, ale myslím, že jestli se ještě někdy sejdeme, naše konverzace bude buď notně omezená na kecy o počasí a tedy o ničem, nebo se pohádáme znovu. 

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.