Let´s fall into the Fall...

04. 09. 2014 | † 10. 07. 2016 | kód autora: nkr

 Wau. Nevím jak vy, ale já pořád nějak nemůžu uvěřit, že léto pomalu končí. Vám to v ČR asi moc nepřijde, podle toho, co jsem slyšela, jste si tepla stejně moc neužili (né že bych chtěla znít škodolibě). Nicméně, je na čase udělat jakýsi souhrn událostí léta odcházejícího... 

Je tomu asi čtrnáct dní nazpět, co jsme s Paulou seděly venku na zahradě, pátek večer, popíjely margaritu a rekapitulovaly náš společný rok v USA. Tedy rekapitulace se týkala především našeho randění. Společnými silami jsme daly do kupy jména a počet všech mužů, se kterými jsem se byť jen jednou sešla já a se kterými měla rande ona. Moje bilance? 18. Koho by to neunavilo, že? Paula přišla s teorií, že když je moje lucky number 9, tak prostě to další číslo -  19 - bude osudové, protože přece devatenáctka v sobě obsahuje devítku. No, doufám, že to nedopracuju až k devadesátce. 

Naposledy jsem psala o Nickovi. S ním jsem strávila léto. Nebylo to špatné, měli jsme se rádi, ale oba jsme cítili, že my dva nikdy regulérní couple nebudeme. Chyběl tam drive. Ta jiskra, která tam byla na začátku, se jakoby vytrácela a začala uhasínat. Což je po dvou měsících docela brzo. V určitých věcech mi Nick lezl na nervy (něco jako starého kozla novým kouskům nenaučíš, nebo jak se to říká), a hlavně mi doteď v hlavě vrtá jedna věc, na kterou jsem se ho nikdy nezeptala. Zkoušeli jste si někdy googlovat vaše rande? Myslím tím člověka, se kterým se scházíte? Já jsem Nickovo jméno a jeho dost specifické příjmení zadala do Googlu a nebylo těžké ho najít. Podle nalezených informací mu však nebylo 34, jak mi na začátku tvrdil, ale 39! Co s tím? Jak se na tohle zeptat? Normálně oznámit, hey babe, btw. naťukala jsem tvoje jméno do googlu, kolik že ti teda vlastně je? Nevím, jak já sama bych se tvářila, kdyby mi někdo oznámil, že si mě vygooglil a že informace mnou podané se neshodují s těmi na internetu? Možná jsem se nezeptala proto, že jsem pravdu znát radši nechtěla, možná jsem tomu prostě nepřikládala takový význam, protože jsem věděla, že spolu stejně dlouho nezůstaneme. Jediné, na co jsem se vzmohla, bylo takové nenápadné pozorování a přemítání, zda je jeho chování typické spíš pro pětatřicátníka nebo čtyřicátníka. Jenže v New Yorku nikdy jeden neví.

Důvodem, proč jsem se nedokázala do vztahu s Nickem ponořit, proč jsem na něj nenacházela tolik času, kolik by si vztah na začátku zasloužil, důvodem, proč jsem se někdy k Nickovi chovala jak ledová královna, tím jediným hlavním a zásadním důvodem je Robert. Here we go again. Přesto, že moje city k němu trochu otupěly a trochu polevily, Robert se zase objevil na mé randící scéně. Jsem prý jeho droga a on potřebuje dostávat svoji dávku. Alespoň vidět mě jednou za dva týdny. Připadám si taky jako závislá, akorát že já mám svoji závislost pod větší kontrolou než on. Nemůžu si nechat lámat srdce, na to už jsem velká až a...

.... Dnes jsme se měli sejít, ale rande jsem zrušila. Přemítala jsem o tom hodiny a nakonec vím, že jsem se rozhodla správně. Jenže správné rozhodnutí mě jistojistě mine pro příště. 

Důvodem (zase jsem u těch důvodů, jako by se nic nemohlo dít jen tak), proč si teď držím Roberta od těla, je samozřejmě někdo jiný, někdo nový. Brandon. Vtipné je, že s Brandonem jsem si psala po dobu pěti měsíců. He´s been around. Vždy, když jsme se chtěli sejít, nějak to nevyšlo. Buď nemohl on, nebo jsem nemohla já. Nebo se mi prostě nechtělo, nebo tu byl zrovna někdo jiný. Přes léto odjel Brandon na měsíc a půl pracovně do Indie. Dohodli jsme se, že až se vrátí, tak se konečně sejdeme. Po celou dobu, co byl v Indii, mi posílal fotky, psali jsme si vcelku pravidelně, až jsem nabyla pocitu, že toho člověka docela dobře znám a dokážu odhadnout, jaký je. Podle fotek - good looking guy. Samozřejmě jsem měla obavy z toho, že první setkání po tak dlouhé době textingu bude awkward nebo že se mi Brandon nebude líbit a podobně. Moje obavy se rozplynuly, když se na mě usmál, jen co mě spatřil. Je to divný. Viděli jsme se třikrát a já mám pocit, že ho znám mnohem déle. Možná nebylo od věci psát si s ním po takhle dlouhou dobu a na to skutečné setkání si počkat. Btw. Ano, i on je black guy (tuším, že doma ze mě mají vyloženě radost haha), rodilý Američan, roots z Grenady (malinký karibský ostrov), mladší než já, ale jen o dva roky. Jo a pozor, on je to číslo 19! Wish me luck! 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.